Daňová evidence

Daňová evidence slouží pro fyzické osoby jako podklad ke stanovení základu daně z příjmu. Svým způsobem nahrazuje dřívější jednoduché účetnictví, které zde existovalo před změnou zákonů v roce 2004. Od té doby existuje pouze účetnictví (dříve nazývané podvojné účetnictví) a vedle něj stojící daňová evidence. Rozdíly mezi účetnictvím a daňovou evidencí spočívají v náročnosti a způsobu vedení a také v legislativní úpravě. Účetnictví spravuje zákon o účetnictví, zatímco daňová evidence spadá pod zákon o dani z příjmu. Ten neurčuje, jakým způsobem má být vedena, stanovuje pouze její obsah. Cílem vedení daňové evidence je zjištění základu daně z příjmu. Ten se určí jako rozdíl mezi daňovými příjmy a daňovými výdaji. Zároveň slouží evidence pro zjištění stavů majetku a závazků, které základ daně z příjmu rovněž ovlivňují.

Daňovou evidenci vedou fyzické osoby

Daňová evidence se vůbec netýká právnických osob. Ty mají povinnost vést účetnictví. Zákon o dani z příjmu, který daňovou evidenci upravuje, říká, že vést ji musí všechny fyzické osoby, které se nestaly účetní jednotkou. V takovém případě mají také povinnost vést účetnictví. Účetní jednotkou se fyzická osoba stane buď dobrovolně, nebo v případě, že za minulý kalendářní rok překročí obrat 25 milionů Kč. Právo vést daňovou evidenci ztrácí také fyzická osoba, která je zapsaná v obchodním rejstříku nebo je účastníkem sdružení.

Daňová evidence obsahuje příjmy, výdaje majetek a závazky

Daňová evidence se v zásadě skládá ze dvou částí – evidence příjmů a výdajů a majetku a závazků. Musí obsahovat všechny peněžní i nepeněžní příjmy, které podnikatel v souvislosti se svoji podnikatelskou činností obdržel, ať už na bankovní účet, v hotovosti nebo osobně. Obdobně je tomu u výdajů. Pro přehlednost je dobré používat alespoň základní dělení. Například odlišovat daňově uznatelné a neuznatelné výdaje nebo evidovat odpisy dlouhodobého majetku. Co se majetku týká, jediné, co fyzická osoba ze zákona musí, je uvádět soupis majetku k 1. 1. a 31.12, tedy prvnímu a poslednímu dni účetního období. Tento soupis musí být podložen inventurou. Kvůli daňovému přiznání se vede tabulka počátečních a koncových stavů dlouhodobého majetku, zásob, pohledávek a závazků.

V daňové evidenci se pro zápis veškerých údajů používají tzv. knihy. Tou nejdůležitější je deník příjmů a výdajů, dále pak existují knihy pohledávek závazků, karty zásob, dlouhodobého majetku nebo mzdová evidence.

Daňová evidence nemá pevně danou formu

Daňovou evidenci lze vést libovolně. Jak již bylo zmíněno výše, zákon nespecifikuje její formu. Lze pro ni tedy zvolit některý z účetních programů, vytvořit vlastní formu nebo použít například obyčejné tabulky v Excelu. Doporučuje se, ačkoliv to není nutné, jednotlivé operace číslovat, označovat daty a podle nich je také řadit. Některé operaci se mohou zapisovat hromadně za nějaké delší období (měsíc, kvartál, rok). Klíčové je to, aby z daňové evidence na konci účetního období šel stanovit základ pro daň z příjmu.

Leoš Šedivý